basničky
Tolik jsem v naší lásku věřila a na tebe se každý den těšila.Však ty jsi už přestal psátne, nebudu si stále lhát.Ty mlčíš a já utírám slzy.Zklamal jsi mě příliš brzy.Snad chyby jenž byly mou vinou,mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.A tak jen zlomené srdce budu malovat,pro toho kdo mě už nebude milovat…
Jsem hřích, ty hříchu nádoba,jsem horečka, Ty jsi má choroba,jsem láska, Ty lásky podoba,jsem prokletá a Ty jsi má svoboda.
Dvě slova, osm písmen, čtyři samohlásky,Jen pár slabik, ale spousta lásky. Spousta lásky,kterou chci ti dát,K tomu hladit tvé vlásky a sladce spát.
Milovat motýly, milovat vzduch,láska, ta zesílí, zlepší se sluch.Milovat úsměv, milovat hlas,milovat jeho hněv, usmířit se zas.Milovat věrně, milovat nekonečně,nevidět černě, snít stále a věčně
Už znám vše co není,
chci být ve tvém snění,
ruce dám do tvých dlaní,
jsi má věčná paní,
co hladí mé srdce,
razí mi pečeť.
Jsi řeka, co proudí mi v těle,
děkuju vřele, cítím se skvěle.
Myslím to vážně,
ve jménu vášně
Ty
V hlavě mám gesta,co význam nemají.
Vidím Tvá ústa,co skvěle líbají.
Slyším Tvá slova,co s ničím se netají.
Cítím Tvé ruce,co strach nemají
Znám Tvé dotyky,co něžně lechtají.
Znám okamžiky,kdy dech se Ti zatají.
Znám všechny otázky,na které se lidi neptají
Znám Tě
Znám Tě krásně celou, znám Tvůj rub i líc
Nevím ale, kdo bude Tě mít rád víc
Lásku svoji chci Ti dát
Být s Tebou a vždy se smát
Nechám si o Tobě něco zdát
Protože Tebe se nechci vzdát.
Miluju
Miluju, když se na mě díváš,
Miluju, když mě něžně líbáš.
Miluju, když mě tajně hlídáš,
Miluju, když mě ráda vídáš.
Miluju, když mě celé tělo hladíš,
Miluju, když mě v létě ledem chladíš.
Miluju, když mě pevně objímáš,
Miluju, když se na mě podíváš.
Miluju Tvé tajné pohyby,
Miluju Tvé malé pochyby.
Miluju Tě takovou, jaká jsi,
Ale proč teď tu se mnou nejsi ?
Vstala a chtěla jít,
nebavilo ji už na světě být.
Slzy pálily ji moc,
plakala dlouho, celou noc.
Chtěla být jen s ním,
líbat jeho tváře,
srdce neosvítila jí záře.
Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,
lásku mezi sebou si zaslíbili.
To ona, zkřížila jí plány,
nikdy už nebude nežné milování.
Milovala ho moc,
víc než sebe,
víc než oblohu,
víc než jasně modré nebe.
Už nemohla, byl konec všeho,
neprobudí se už nikdy vedle něho.
Stála tam na mostu,
dívala se dolů,
už chtěla skoncovat
s představou: spolu!
Houkání sanitek, pištění kol,
nikdo nevyléčil její světobol
Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám,
jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím Tě ve všem,
na co s radostí se koukám.
Už jsi pro mě droga,
každý den Tě musím mít,
potřebuji Tvoji touhu,něhu,
abych mohla šťastná být!
Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou,
že krása okamžiku mnou prostoupila,
děláš každou minutu hezkou,
Tvá láska mne naplnila.
Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí,
jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí,
jsi slza, kterou teď v oku mám,
jen abych Tě neztratila, navždy už se pláče vzdám!
Láska je sladká, je k smíchu,
ke spáchání nevinného hříchu,
také k slzám dovést může,
kdo je jí polapen kvete, jako růže.
Kdo ji nepoznal, cítí se sám,
nenaučí se nevinným hrám.
Ona je silná a umí se prát,
kdo ji pozná, má ji vážně brát.
Pomůže Ti v nejhorších chvílích
a dokáže nevést na cestu ke správnému cíli.
Může být všude a Ty ji přesto nevidíš,
dyž ji má druhý, tak mu ji závidíš.
Někdy Tě potká zůstaneš ní,
pocit štěstí Tě nemine.
Někdy Tě potká a jde dál,
přesto má moc, jak sám král!
